Skutečný příběh Irenika a rytířů z Kořene
(jak jej věrně a bez přikrášlení zapsal kronikář Václav Hájek z Libočan a opravil ze zápisků AIi (čti Áji)
O prameni života a mládí v lesích mariánských
Léta Páně šestnáctého, kdy v okolí Mariánských Lázní a vsi zvané Kořen divoká příroda hvozdy, kopci a močály vábila, rozšířila se zvěst podivná a nevídaná: že v lesích prý vytryskl pramen zázračný, jenž život prodlužuje, mládí navrací a neduhy těla i duše hojí. Nazván byl ten pramen „Mariánským pramenem“.
Pramen ten střežila víla jménem Akvarela, dcera vody a světla, společně se svou družkou Akvabelou. Stáli po jejich boku i lidé ušlechtilí: paní Magdaléna, léčitelka moudrá, bylinkářka a znalkyně tajemství přírody, a rytíř Konstantin, poutník a ochránce slabých.
Avšak temnota se přihnala jako bouře.
Z hlubin lesních vystoupil Jon Irenikus, démon převlečený za člověka, s očima planoucíma jako uhlíky a tváří zohavenou starobylým prokletím. Jeho žádost byla jediná: věčné panování ve stínu a temnotě. V čele své bandy zbojníků napadl ochránce pramene, Magdalénu i Konstantina zajal, a víla Akvarela s velkým úsilím uprchla.
Zoufalá, provedla mocné kouzlo: proměnila pramen ve skleněnou kouli, jež pojala všechnu sílu života – zvanou „Slza života“.
Toulajíc se hvozdy, nalezla Akvarela cestu ke dvoru v Kořeni, kde právě knížata Červík, Vokoun a Igor rokovali s osmi rytířskými rody. Tam s prosbou předstoupila a pronesla:
„Rytíři z Kořene, naděje moje poslední! Temnota padla na zemi tuto, démon jménem Irenikus uchvátil pramen života. Mé přátele drží v poutech. Slzu života jsem zachránila a nyní ji musím ukrýt. Svěřím vám ji – ukryjte ji tam, kde voda je čistá jako duše poctivého člověka. Pomozte mi také mé přátele vysvobodit!“
Rytíři jednotlivých rodů – rytíři z Velekořene, Karáskové z Plamenů, rytíři Klárčina srdce, Petrovští od Vlčí hory, Joníkovci, rytíři Růže z Kořene, Nováci ze spurnova a Zelenky z Kořenky – přijali úkol s vážností a Slzu života ukryli do hradní nádrže. Kníže Igor ještě téhož večera, spolu s několika rytířkami, vykonal koupele v nádrži, nevěda, jaká moc v ní nyní dřímá.
Od té chvíle započalo jejich cvičení. Denně se rody učili řemeslům válečným i mravným, plnili úkoly, posilovali těla i ducha, získávali zbroj i zbraně, ctnosti jako věrnost, moudrost, statečnost i spolupráci. Lektvary síly, odolnosti a rychlosti byly ku pomoci, ač někteří sáhli i po prokletích, jež protivníkům uškodila.
První výzvou bylo vytvoření erbu rodu, přičemž rytíři čerpali inspiraci z erbů panství okolních.
Druhá výzva vedla k ovládnutí zbroje těžké, tvaru písmene A. Třetí výzvou byla výuka lyžování, neboť toho dne sníh pokryl krajinu.
Tehdy v noci byl spatřen posel Irenikův, jenž po vyplašení ztratil zašifrovaný dopis. Děvčata dopis rozluštila. Psáno v něm bylo zhruba toto:
Magdaléna a Konstantin byli zajati a drženi na hradě Třebel pod Vlčí horou, a mučmistr Bartold již chystá nástroje pro lámání vůle. Dopis zakončen byl slovy Hroznaty Krvavého z Hvozdu.
Další výzvou byl závod – jízda na koni, běh bahnem a na konci tom odpovědi na otázky. Kníže Vokoun úkol ten nazval: „Zeptej se svého koně, kůň má větší hlavu.“
Před výzvou se podařil útěk rytíři Konstantinovi, který byl pronásledován zbojníkem Démonikem, jímž pokropením vodou z nádrže bylo zlomeno prokletí. Konstantin odhalil možná místa vězení Magdalény – Krasíkov, Milíkovské hradiště, hrad Třebel. Některé družiny našly skrytý lup na Krasíkově a Třebeli. Nejstarším chlapcům se podařilo nalézt opuštěné místo, kde snad Magdaléna byla držena.
Po návratu do Kořene se ukázalo, že koupele v nádrži omlazují – kníže Igor zmládl o deset let. Ostatní knížata litovala, že se nekoupala.
Dny následující byly naplněny závody, stavbou opevnění, turnaji a vynalézáním zbraní. Během jednoho dne zazněl z hvozdů hlas Irenikův:
„Slza života je má. Odevzdejte ji, nebo vás pohltí příšery z hvozdů!“
V neděli přišla pouť a soutěže. Kníže Igor se sám vypravil do Irenikovy tvrze na Lazurovém vrchu s lektvarem neviditelnosti. Po návratu oznámil: Irenikus má armádu, velitele, nekromantky a rituál, jenž nad krajem drží mračna. Rituál přerušit se mu podařilo, slunce na krátký čas vyšlo. Po dvou dnech však temnota znovu zvítězila.
V pondělí odhalen zrádce – kuchtík Ondřej. Vydal tajemství nádrže, neboť Irenikus držel jeho bratra. Igor mu kupodivu odpustil, ač trest by jej minout neměl.
V úterý se soutěžilo v obratnosti a šifrování. Středa nesla pět výzev rytířských – síla, moudrost, odvaha, spolupráce a čest. Večer kníže Igor málem neposlušného panoše oběsil – naštěstí mu v tom zabránila kněžna Radka.
Ve čtvrtek došlo k nejhoršímu. Irenikova armáda udeřila na panství Kořene. V jejím čele stál – ke zděšení všech – sám kníže Igor, jenž prohlásil: „Jsem Irenikus!“
Avšak skrytá pravda byla jiná. Při své nedělní výpravě byl kníže Igor lstí zajat a démon Irenikus na sebe pomocí šalebného kouzla přijal jeho podobu. Tak se vrátil do Kořene, nezpozorován. Jeho chování se sice místy vymykalo rytířským ctnostem, ale nikdo z pánů ani rytířů se neodvážil pojmout podezření.
Jen několika vyvoleným bylo dopřáno být svědky chvíle, kdy falešný Igor – ve skutečnosti Irenikus – pokusil se zlákat rytířku Klárku i panoše Matouše a Metoděje ke zradě. Klárka zachovala čest. Metoděj se však nechal svést.
Tato zrada se stala osudnou. Irenikus využil zmatku, vedl vojsko ve dvou proudech a zatímco rytíři se bránili čelnímu útoku, zezadu přepadla nádrž malá skupina ozbrojenců vedená Metodějem. Nádrž padla.
Irenikus se do ní slavnostně ponořil – a získal nesmrtelnost. Spolu s ním vkročil do vody i panoš Metoděj, jenž se mu stal důvěrníkem.
V záblesku snad soucitu Irenikus ostatním rytířům nabídl připojení se k jeho panství. Jen rytíř Petr nabídku přijal. Byl povýšen na barona a stal se jeho prvním mužem. S ním získal slávu celý jeho rod Petrovských z Vlčí hory, a vládl poté dlouhá léta spravedlivě na panství Kořene.
Ostatní rytíři byli zavrženi. Víla Akvarela byla vypovězena.
A přesto, jak dějiny dosvědčují: s nesmrtelností není radno si zahrávat. Temnota, jež ovládne vše a nezná odpor světla, časem slábne. A tehdy – kdo ví? – možná sám Igor aka Irenikus povolá nové hrdiny, aby s jinou temnotou bojovali po jeho boku…
