Krásné a radostné vánoční svátky plné klidu, světýlek a společných okamžiků Vám ze srdce přejeme!

Děkujeme, že jste byli součástí našeho dobrodružného léta na Kořeni, kde se děti proměnily v rytíře, panoše a objevitele plné energie, smíchu a nových přátelství.

A máme pro Vás veselou novinku! Už se můžete všichni těšit na leden, kdy vyjedou přihlášky na rok 2026! Připravujeme pro děti další nezapomenutelné dobrodružství s detektivním příběhem Sherlocka Holmese, který děti vtáhne do světa hádanek, stop a napínavých pátrání.

Ať jsou Vaše Vánoce plné smíchu, pohody, sněhu a rodinné lásky — těšíme se na společné zážitky i v novém roce!

(jak jej věrně a bez přikrášlení zapsal kronikář Václav Hájek z Libočan a opravil ze zápisků AIi (čti Áji)

O prameni života a mládí v lesích mariánských

Léta Páně šestnáctého, kdy v okolí Mariánských Lázní a vsi zvané Kořen divoká příroda hvozdy, kopci a močály vábila, rozšířila se zvěst podivná a nevídaná: že v lesích prý vytryskl pramen zázračný, jenž život prodlužuje, mládí navrací a neduhy těla i duše hojí. Nazván byl ten pramen „Mariánským pramenem“.

Pramen ten střežila víla jménem Akvarela, dcera vody a světla, společně se svou družkou Akvabelou. Stáli po jejich boku i lidé ušlechtilí: paní Magdaléna, léčitelka moudrá, bylinkářka a znalkyně tajemství přírody, a rytíř Konstantin, poutník a ochránce slabých.

Avšak temnota se přihnala jako bouře.

Z hlubin lesních vystoupil Jon Irenikus, démon převlečený za člověka, s očima planoucíma jako uhlíky a tváří zohavenou starobylým prokletím. Jeho žádost byla jediná: věčné panování ve stínu a temnotě. V čele své bandy zbojníků napadl ochránce pramene, Magdalénu i Konstantina zajal, a víla Akvarela s velkým úsilím uprchla.

Zoufalá, provedla mocné kouzlo: proměnila pramen ve skleněnou kouli, jež pojala všechnu sílu života – zvanou „Slza života“.

Toulajíc se hvozdy, nalezla Akvarela cestu ke dvoru v Kořeni, kde právě knížata Červík, Vokoun a Igor rokovali s osmi rytířskými rody. Tam s prosbou předstoupila a pronesla:

„Rytíři z Kořene, naděje moje poslední! Temnota padla na zemi tuto, démon jménem Irenikus uchvátil pramen života. Mé přátele drží v poutech. Slzu života jsem zachránila a nyní ji musím ukrýt. Svěřím vám ji – ukryjte ji tam, kde voda je čistá jako duše poctivého člověka. Pomozte mi také mé přátele vysvobodit!“

Rytíři jednotlivých rodů – rytíři z Velekořene, Karáskové z Plamenů, rytíři Klárčina srdce, Petrovští od Vlčí hory, Joníkovci, rytíři Růže z Kořene, Nováci ze spurnova a Zelenky z Kořenky – přijali úkol s vážností a Slzu života ukryli do hradní nádrže. Kníže Igor ještě téhož večera, spolu s několika rytířkami, vykonal koupele v nádrži, nevěda, jaká moc v ní nyní dřímá.

Od té chvíle započalo jejich cvičení. Denně se rody učili řemeslům válečným i mravným, plnili úkoly, posilovali těla i ducha, získávali zbroj i zbraně, ctnosti jako věrnost, moudrost, statečnost i spolupráci. Lektvary síly, odolnosti a rychlosti byly ku pomoci, ač někteří sáhli i po prokletích, jež protivníkům uškodila.

První výzvou bylo vytvoření erbu rodu, přičemž rytíři čerpali inspiraci z erbů panství okolních.

Druhá výzva vedla k ovládnutí zbroje těžké, tvaru písmene A. Třetí výzvou byla výuka lyžování, neboť toho dne sníh pokryl krajinu.

Tehdy v noci byl spatřen posel Irenikův, jenž po vyplašení ztratil zašifrovaný dopis. Děvčata dopis rozluštila. Psáno v něm bylo zhruba toto:

Magdaléna a Konstantin byli zajati a drženi na hradě Třebel pod Vlčí horou, a mučmistr Bartold již chystá nástroje pro lámání vůle. Dopis zakončen byl slovy Hroznaty Krvavého z Hvozdu.

Další výzvou byl závod – jízda na koni, běh bahnem a na konci tom odpovědi na otázky. Kníže Vokoun úkol ten nazval: „Zeptej se svého koně, kůň má větší hlavu.“

Před výzvou se podařil útěk rytíři Konstantinovi, který byl pronásledován zbojníkem Démonikem, jímž pokropením vodou z nádrže bylo zlomeno prokletí. Konstantin odhalil možná místa vězení Magdalény – Krasíkov, Milíkovské hradiště, hrad Třebel. Některé družiny našly skrytý lup na Krasíkově a Třebeli. Nejstarším chlapcům se podařilo nalézt opuštěné místo, kde snad Magdaléna byla držena.

Po návratu do Kořene se ukázalo, že koupele v nádrži omlazují – kníže Igor zmládl o deset let. Ostatní knížata litovala, že se nekoupala.

Dny následující byly naplněny závody, stavbou opevnění, turnaji a vynalézáním zbraní. Během jednoho dne zazněl z hvozdů hlas Irenikův:

„Slza života je má. Odevzdejte ji, nebo vás pohltí příšery z hvozdů!“

V neděli přišla pouť a soutěže. Kníže Igor se sám vypravil do Irenikovy tvrze na Lazurovém vrchu s lektvarem neviditelnosti. Po návratu oznámil: Irenikus má armádu, velitele, nekromantky a rituál, jenž nad krajem drží mračna. Rituál přerušit se mu podařilo, slunce na krátký čas vyšlo. Po dvou dnech však temnota znovu zvítězila.

V pondělí odhalen zrádce – kuchtík Ondřej. Vydal tajemství nádrže, neboť Irenikus držel jeho bratra. Igor mu kupodivu odpustil, ač trest by jej minout neměl.

V úterý se soutěžilo v obratnosti a šifrování. Středa nesla pět výzev rytířských – síla, moudrost, odvaha, spolupráce a čest. Večer kníže Igor málem neposlušného panoše oběsil – naštěstí mu v tom zabránila kněžna Radka.

Ve čtvrtek došlo k nejhoršímu. Irenikova armáda udeřila na panství Kořene. V jejím čele stál – ke zděšení všech – sám kníže Igor, jenž prohlásil: „Jsem Irenikus!“

Avšak skrytá pravda byla jiná. Při své nedělní výpravě byl kníže Igor lstí zajat a démon Irenikus na sebe pomocí šalebného kouzla přijal jeho podobu. Tak se vrátil do Kořene, nezpozorován. Jeho chování se sice místy vymykalo rytířským ctnostem, ale nikdo z pánů ani rytířů se neodvážil pojmout podezření.

Jen několika vyvoleným bylo dopřáno být svědky chvíle, kdy falešný Igor – ve skutečnosti Irenikus – pokusil se zlákat rytířku Klárku i panoše Matouše a Metoděje ke zradě. Klárka zachovala čest. Metoděj se však nechal svést.

Tato zrada se stala osudnou. Irenikus využil zmatku, vedl vojsko ve dvou proudech a zatímco rytíři se bránili čelnímu útoku, zezadu přepadla nádrž malá skupina ozbrojenců vedená Metodějem. Nádrž padla.

Irenikus se do ní slavnostně ponořil – a získal nesmrtelnost. Spolu s ním vkročil do vody i panoš Metoděj, jenž se mu stal důvěrníkem.

V záblesku snad soucitu Irenikus ostatním rytířům nabídl připojení se k jeho panství. Jen rytíř Petr nabídku přijal. Byl povýšen na barona a stal se jeho prvním mužem. S ním získal slávu celý jeho rod Petrovských z Vlčí hory, a vládl poté dlouhá léta spravedlivě na panství Kořene.

Ostatní rytíři byli zavrženi. Víla Akvarela byla vypovězena.

A přesto, jak dějiny dosvědčují: s nesmrtelností není radno si zahrávat. Temnota, jež ovládne vše a nezná odpor světla, časem slábne. A tehdy – kdo ví? – možná sám Igor aka Irenikus povolá nové hrdiny, aby s jinou temnotou bojovali po jeho boku…

Těsně před vypršením času si rodiče vyzvedávají našeho kamaráda Jiřího – i když kulhá, odjíždí s úsměvem a krásnými zážitky! Ale co to? Ještě dva rytíři zůstávají! Rodiče dorazí později, až kolem 13:00 – žádný problém!

Oběd v Jitřence to jistí – kluci si pochutnali na kuřecích stripsích a limonádě, zatímco vyhlíželi příjezd tatínka. A pak už opravdu… Kořen osiřel. Tábor Rudolfáci 2025 – Rytíři z Kořene se stal historií.

Děkujeme všem rytířům, panošům, knížatům i dvorním dámám za neuvěřitelných 14 dní plných smíchu, zážitků, her, deště i slunce. Základna Kořen se mezitím chystá na nové táborníky, kteří dorazí už dnes odpoledne.

Díky a na viděnou za rok!

Po odjezdu chasy zůstala hradní šatna plná opuštěných pokladů – oděvy a obuv rytířů i dvorních dam, které marně čekaly na své majitele. Neztratilo se něco i vašim dětem?

Co jsme našli?

• úplně nové gumačky (ano, opravdu nenošené!),

• jedna bota – kde je ta druhá?

• spousta ponožek (různé tvary i vůně ),

• ručník s motivem, který by si určitě někdo poznal,

• pláštěnka s ještěrkou – krásný kousek!

Pokud něco poznáváte nebo vám doma něco chybí, ozvěte se. Vše je k vyzvednutí v sídle spolku v Praze. Rádi vrátíme věci jejich rytířům!

Zatímco rodiče objímají své unavené, ale šťastné děti a děkují nám osobně za krásné dva týdny, mezi dětmi už teď zní první sliby:
“Pojedeme zase, že jo? Za rok na Kořen!”
A my věříme, že ano – opět se setkáme!

Co je čeká příště? To zatím zůstává zahaleno tajemstvím… Ale jedno ví jistě – chtějí zpět. Za kamarády, zážitky, rytířskými výzvami a do světa, kde se každý den píše vlastní pohádka.

Děkujeme všem, kteří byli s námi –

• těm, co byli celý tábor,

• těm, co pomáhali o víkendech, protože neměli dovolenou,

• i těm, kteří nejsou vidět, ale bez nich by to nešlo.

Rytíři z Kořene 2025 – děkujeme! A za rok? Uvidíme se opět!

Sluníčko nám dnes ráno připomnělo, že i loučení může být krásné. Je tu poslední den Rytířů z Kořene, a i když nás čeká už jen snídaně, balení a úklid, celá chasa se probudila s úsměvem.

Děkujeme všem za úžasných 14 dní plných dobrodružství, her, smíchu a přátelství.
Krásné poslední ráno z Kořene!

Starali se s nasazením o téměř 90 dětí, organizovali hry, soutěže, výpravy i večerní pohodu, rozdávali úsměvy, záplaty i tolary. A za to jim patří obrovské díky!

Potlesk, který zazněl při závěrečném nástupu, skoro nebral konce. Každý z nich přispěl kousek svého srdce, času a energie k tomu, aby se dobrodružství na hradě Kořen proměnilo ve vzpomínku, na kterou se bude dlouho vzpomínat.

Děkujeme, byli jste skvělí!

Před odjezdem domů si chasa pochutnala na slavnostní večeři – smažený kuřízek s bramborem byl opravdovým hitem. Porce mizely rychleji než šípy z lukostřeleckého turnaje a mnozí si s chutí přidali!

Dobře naplněná bříška jsou tím nejlepším začátkem pro večerní finále – závěrečný taneční rej ve velkém hradním sále právě klepe na dveře. Děti se těší, rytíři brousí střevíce a dvorní dámy ladí poslední detaily svých rób.

Večer bude plný hudby, smíchu a vzpomínek, které si s sebou všichni odnesou domů.

Celých 14 dní dobrodružství, 12 velkých soutěží, napínavý Rytířský turnaj, lektvary, brnění, výpravy i bitvy… a teď je čas na vyhlášení!

Chasa během tábora sbírala body, tolary i vylepšení svého rytíře. A i když lektvary často zamíchaly pořadím a občas rozhodla náhoda či poslední úkol, výsledek byl napínavý až do samotného konce.

Každý účastník si odnáší diplom a malý dárek, ale hlavně zážitek na celý život. Hrad Kořen opět ožil a rytíři z chasy se postarali o to, že se na něj bude ještě dlouho vzpomínat.

Děkujeme všem a těšíme se příště!

Závěr Rytířů z Kořene: Řády, tituly a diplomy!